Teplý větřík zasypával chodník a lidi na něm sprškami okvětních lístků ze staré jabloně, něžné poselství drcené podrážkami bot na špinavém chodníku.
Nedaleko tramvajové zastávky rozbili svůj stan lovci duší: místo "věř Ježíši", "maso je vražda" a "NE Turecku v EU" volají dneska o "pomoc dětem na dálku".
U skládacího stolku se cestou z práce zastavila skupinka mladých lidí.
"Pojďte se podívat! Děláme adopce na dálku, máme i spousty jiných akcí." Úsměv dívky v kšiltovce vypadal upřímný. Pak zahlédla Chotě.
"A odkud vy jste?"
"Ze Senegalu."
"Taky adoptovaný?"
:)
OdpovědětVymazat! :)
OdpovědětVymazat!!:) Slečna byla maximálně zaujatá svým tématem.
OdpovědětVymazat:)))
OdpovědětVymazat:-) dobrééé
OdpovědětVymazatnadšení chápu, pracovala jsem pro tento projekt 5 let :-), pomáhá tisícům dětí chodit do školy.
OdpovědětVymazatPopravdě, strašně bych chtěla říct, že bych takhle stupidní hlášky do placu neházela, ale jak se znám, dařily by se mi zápichy ještě lepší :-) Člověk si myslí, jak je strašně multi-kulti, ale až když teďka čtu Váš blog, dochází mi, že na člověka viditelně jiného typu, než jsem zvyklá, bych si musela nejdřív zvyknout (zato pak by mi připadalo divný, proč ostatním připadá jinej).
OdpovědětVymazatDoháje, došlo mi, že fakt nemůžu říci, že nemám předsudky... Tak dík za otevření očí (blog jsem začala číst dneska a prokousávám se od prvního příspěvku směrem k současnosti a moc se mi líbí).
Vám, Choťovi i Potomkům hodně štěstí a zdaru i do dalšího roku - a třeba až se někdy někde potkáme (v Brně máme jedno z \"detašovaných domovišť\"), nebudu se už cukat jako vyplašenej zajoch :)
PS: Marně čekám na pokračování papírové války s pouštním velvyslanectvím ;-)