Zatímco Choť obcházel adresy z Úřadu práce, já se stala externí tazatelkou průzkumové společnosti. Po práci a o víkendech jsem trávila spoustu času objížděním vesnic v okolí Prahy a „prováděním průzkumu", jak mí zaměstnavatelé eufemisticky nazývali obtěžování bližních.
Náš byt byl prolezlý plísní, topení v obývacím pokoji netopilo a elektrický přímotop v ložnici jsme se kvůli účtu za elektřinu báli nechat zapnutý; spali jsme schoulení k sobě, v teplákách, ponožkách, pod všemi přikrývkami, které jsme v bytě našli.
Do vypůjčených hrnečků nalil Můj Nový Choť horkou vodu a pak v obou důkladně rozmíchal mléčný prášek. Neméně pečlivě rozkrojil bagetu napříč na dvě poloviny a ty pak ještě podélně, aby je mohl pomalu, téměř obřadně namazat máslem. Naše poslední snídaně v Senegalu se musela obejít bez luxusu vařených vajec; na ulici nebylo žádné dítě, na které bychom mohli oknem zavolat a poslat ho k hokynáři.